V sobotu jsem se neplánovaně ocitla v Emauzích na středověkém tříkrálovém plesu...

Hanka Tillmanová lektorovala na týdenním kurzu devatenáctkových tanců v Náchodě.
A Hanka měla narozeniny.
I bylo učiněno překvapení veliké, popřál jí Limonádový Joe & his boys & girls...

V sobotu v zahradách pod Pražským hradem

Součástí instrukcí pro oslavu narozenin Míši Švábové bylo i doporučení přečíst si knihu Mluvící balík od Geralda Durrela a následné rozdělení rolí...

Piknik v parku a v oranžérii, procházka parkem...

Letos jsme v Uněticích vynášeli Moranu poněkud se zpožděním a v komorní sestavě...

První víkend v srpnu se již potřetí konal ve zbytcích hradu Šelmberk Festival dobové kuchyně. Hanka jim při tom dělala zámeckou paní, Fremitus Aetheris hrál k hostině, Alla Danza tančila a panská kočí holt fotila...

Další díl libereckého putování po světových kuchyních; tentokrát se do hledáčku kuchařů dostala Sýrie a okolí...

Protože se Hance ani po minulé hostině v italském duchu nepodařilo prosadit somálskou dietu, střihli jsme si další díl žracího putování po evropských kuchyních. Tentokrát si naši kuchaři vzali na mušku Francii...

Po předloňské pokusné hostině o patnácti chodech jsme se s liberečáky shodli, že méně je někdy více a domluvili se na žranici v italském stylu čítající pouhé čtyři chody. Bohužel jsme nepočítali s tím, že každý pro jistotu přinese i něco navíc; nyní tedy víme, že devět chodů je snesitelnějších než patnáct, ale stále by to chtělo nějak zredukovat. Hanka od té doby prosazuje "somálský večer"...

Pokračování každoročního smrtícího evergreenu. Letos opět bez komentáře...

Být kvestorem Neviditelné Univerzity v Ankh Morporku přináší jistě řadu výhod. Mimo jiné jste například zváni na výroční hostinu Cechu rytců. "Patnáct chodů, a to nepočítám kávu a ořechy!" Takto zhodnotil tuto společenskou událost arcikancléř Vzoromil Výsměšek. A můžem se spolehnout, že jako vedoucí profesorského sboru NU je v oboru společenského stravování skutečnou kapacitou.

I pokud se zrovna netěšíte výsadám profesora NU, nezoufejte. Kuchyně Neviditelné Univerzity a správní rady významnějších cechů nejsou jediní, kdo je schopen uspořádat takovouto společenskou akci...

Den před aprílem jsme opět v Úněticích vynášeli smrtku; tentokrát, s ohledem na předchozí mírnou zimu, raději bez kamenování.

Letos nechám fotky bez komentářů: nějak mám problémy vyplodit něco smysluplného, co bych v předchozích letech nenapsala...

Zatímco loni bylo vynášení smrtky mokré, bahnité, lezavé a nezapalitelné, letos jsme proměnili tento - dnes již - tradiční počin v dubnový piknik. Účast hojná, počasí výtečné, teplo, hromady jídla... Co víc si přát? Snad jen abych si příště opravdu před odjezdem dobila akumulátory v blesku...

Obřad se konal částečně na rozhledně, částečně pod rozhlednou na vrchu Kozákova, následný mejdan pak v Karlovic statku na úbočí kopce...

V neděli 20. března jsme se opět vrátili do Unětic vynést smrtku. Počasí bylo slunečné, země studená, čaj horký (díky, Marku), světlo nechutně žluté a stíny neuvěřitelně ostré (díky Photoshope ;-).

Komentáře si tentokrát úplně odpustím...