Smrtící piknik

Jako obvykle začínáme srazem u autobusů na Dejvické.

Turističtěji založení jedinci s předstihem plánují pěší návrat do Prahy.

Dorážejí první opozdilci. Mnoho dalších následovalo.

První ochutnávka.

Dva kanóni...;-)

Jak jsem zjistila, díky fotkám výrazné mimiky Davida Kachlíka se mi rapidně zvýšila návštěvnost Fotkovníku, neboť je sem chodí okukovat jeho studenti. Tož, páni medici a dámy medičky, doufám, že ani letos nezklamu.

Nejnetrpělivější jedinci začínají vyvíjet činnost.

Ušařka Dana a díra v hlemýždi.

Kostra Smrťáka, za ní anatom.

Nezbytné připevňování vajec.

Finální výtvor mužské sekce...

...a dámská varianta Smrti na druhém břehu potoka.

Laďa letos přispěl nejen svou košilí, ale i vynášecím popěvkem. Melodie tradiční mrazíkovská, slova mírně upravená:

Když se kouknu na sebe,
tak se musím podpálit.
Nevypadám věru zle
zkrátka Mařoch, jak má být.

Před naší, za naší, na jaře mě vynáší...

Přibližně tři týdny před vynášením utekla do Únětického potoka nafta a stále ještě byla místy cítit. Tak trochu jsme čekali, co s naftovým potokem udělá hořící smrt.

... a ono nic...

Kamenovat tentokrát nebylo třeba.

Závěrečný pohled na vynášecí dav.

A toť vše.