Další z mých sérií na téma "Český Krumlov stokrát jinak"...

Na Oybin nás původně zavlekl David Kachlík během kozákovských čarodějnic; shodou několika okolností se ovšem Hanka nakonec nedostala nahoru na hrad a mně se celé ruiny líbily natolik, že jsem ji tam pro jistotu o tři týdny později, cestou na villanelské grilování u Ivet ve Frýdlantu, zatáhla ještě jednou. První část fotek je tedy z hradu, druhá z přípravy na vystoupení Villanelly během frýdlantských slavností o den později...

Po předloňské pokusné hostině o patnácti chodech jsme se s liberečáky shodli, že méně je někdy více a domluvili se na žranici v italském stylu čítající pouhé čtyři chody. Bohužel jsme nepočítali s tím, že každý pro jistotu přinese i něco navíc; nyní tedy víme, že devět chodů je snesitelnějších než patnáct, ale stále by to chtělo nějak zredukovat. Hanka od té doby prosazuje "somálský večer"...

Jako obvykle jsem letos během konání Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích fotila hlavně tanečníky a divadelníky, zatímco hudebníků je na snímcích vidět podstatně méně. Ovšem v porovnání s předchozími roky se přece jen lepším: Hanka mě totiž zavlekla na jednu zkoušku jejich barokně-kancionálního sboru, takže přibyly i rozmazané fotky zpěváků klátících se před ostrým notovým pultem...

Trocha pixelů pro kamarády z Liberce...

Sobotní návštěva přesunutého kostela v Mostu, piknik na Hněvíně a výstup na Bořeň. Účastníci: Kachlíkovi, Kočišovi a my s Hankou...

Třetí květnový víkend jsme se chystali na Ploučnici. Kvůli nízkým teplotám jsme nakonec akci zrušili, takže zbyly jen fotky, které jsem udělala týden předtím při obhlídce tábořišť.

Obvyklá májová várka fotek z čarodějnic na Kozákově a blízkém i vzdálenějším okolí.

Pokračování každoročního smrtícího evergreenu. Letos opět bez komentáře...

Být kvestorem Neviditelné Univerzity v Ankh Morporku přináší jistě řadu výhod. Mimo jiné jste například zváni na výroční hostinu Cechu rytců. "Patnáct chodů, a to nepočítám kávu a ořechy!" Takto zhodnotil tuto společenskou událost arcikancléř Vzoromil Výsměšek. A můžem se spolehnout, že jako vedoucí profesorského sboru NU je v oboru společenského stravování skutečnou kapacitou.

I pokud se zrovna netěšíte výsadám profesora NU, nezoufejte. Kuchyně Neviditelné Univerzity a správní rady významnějších cechů nejsou jediní, kdo je schopen uspořádat takovouto společenskou akci...

Villanella & Marek 'Bakchus' Strnad na vinobraní v Máslovicích..

Další kousek do svatební série: Františka Párysová a Radim Dudek.

Vystoupení liberecké Vilanelly během sobotní prohlídky valtického zámku, trocha kostelního zpěvu, něco barokního divadla a troška barokního tance. To jsou moje úlovky z letošní Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích.

Dva výpady z kozákovské tvrze během již tradičních Čarodějnic; první do Prachovských skal, druhý pak do údolí tanvaldské Kamenice.

Letos se nám vynášení smrtky zvrhlo v menší polární výpravu; teploty jen těsně nad nulou nebyly příliš příznivě nakloněny tradičnímu posmrtnému pikniku. I přesto ovšem byla účast hojná, jídlo chutné, čaj horký a rákosí hořlavé, takže jsme se nemuseli uchylovat ke kamenování. Byť měla letos, potvora, poněkud dlouhé vedení a nechutné zimy se držely ještě víc než týden po vynesení...

Milé děti, byl jednou jeden král a ten měl království. Alespoň ze začátku. Leč kralování a hazardní hry, to příliš nejde dohromady, zvlášť pokud při hře v kostky považujete za svoje šťastné číslo sedmičku a vaši rádcové z toho profitují. Do toho všeho zamíchejte dvě královské dcery (fintivou a pořádnou), dva bratry (chytrého a toho, co chytrý být nepotřebuje) a šaška, který je občas moudrý a občas se chová jako idiot, postavte to celé na prkna Salesiánského divadla v Kobylisích a dostanete představení divadelního spolku Klobása Královská sedma...

Trocha podzimních barviček z okolí Jedovnic v Moravském krasu.