Vyšlo dne 23.9.2024
V klášteře Plasy
V neděli jsem si udělala výlet do kláštera Plasy, prošla si trasu "Vodní systém" (celý konvent je postavený na bažině na pilotech a dubovém roštu, který musí být neustále zaplavený vodou) a pak ještě prolezla s foťákem zbytek areálu. Konstatuji, že Jan Blažej Santini-Aichel byl fakt frajer.
Cestou zpátky jsem se ještě zastavila na dvou místech, které mě zaujaly cestou tam: u Masarykova mostu v Plzni a na Vršíčku u Rokycan.
Ta méně zdevastovaná část ambitů. Po josefínských reformách klášter čtyřicet let chátral a když ho konečně koupil kancléř Metternich, už nikdo pořádně nevěděl, jak celý systém funguje, takže ho následné stavební úpravy nerespektovaly a budova dostávala po následujících 170 let pořádně zabrat. S uváděním do původního stavu se začalo až v devadesátých letech 20. století.
Aedificium hoc sine aquis ruet. / Bez vody se stavba zřítí.
(jen té vody nesmí být moc: po zanesení vodních kanálů - kvůli znečištění po stavebních úpravách - hladina stoupla nad izolační vrstvu břidlice a nacucaný pískovec teď nejspíš budou vysoušet ještě několik desítek let)
Jedno ze dvou vodních zrcadel, které sloužily ke kontrole stavu celého vodního systému, nutného pro zachování základového dubového roštu.
...a schodiště nad druhým vodním zrcadlem. Schodištní šachty sloužily i důmyslnému systému ventilace.
Rubriky: Jen tak..., Výlety
Přidat komentář