Olympus a Strahov

Kromě Nikonu D7500 vlastním ještě "kabelkové" bezzrcadlo Sony A5000. Krabička s letitým APS-C čipem a výměnnými objektivy, která poslouží, ale nenadchne. Na dospělého Nikona výkonem rozhodně nemá, ale na druhou stranu váží pár gramů a vejde se všude. Nicméně jsem se rozhodla, že už mi nevyhovuje; ostření je přece jen pomalé, na slunci by se hodil hledáček, snímač je po stránce šumu a dynamického rozsahu taky celkem za zenitem.

Nastalo tedy hledání náhradníka. Takového, který by nestál majlant a který bych si troufla vzít i do lodi, který by i nadále byl lehký, ale také zábavný. U Fuji mě nadchl snímač u modelu X-E3, ale nabídka zoomů moje nadšení zase srazila k zemi. Na formát Micro 4/3 jsem koukala s podezřením, přece jen je to už celkem malý snímač, na druhou stranu mě zaujaly přístroje od Olympusu, které jsou malé, lehké a cenově dostupné (a navíc jsem kdysi jednu zrcadlovku od OM krátce vlastnila). No a samozřejmě tu stále ještě je Sony, který mi jako značka moc nesedí, ale mám pro něj objektivy.

I vydala jsem se do holešovické prodejny Megapixelu se záměrem zkusit, jak moc by mě omezoval malý snímač a pouze kontrastní autofokus u Olympusu OM-D E-M10 Mark III a jestli mi padne do ruky Soňácký A6000. Na Olympu jsem si cvakla pár zkušebních RAWů, ale u ostření bylo asi něco špatně nastaveno, protože autofokus poněkud střečkoval. Jinak se mi líbil, ale potřebuju ostřit. Ozkoušela jsem tedy ještě Sonyho, který se tvářil použitelně a odebrala se domů.

Večer jsem si vzpomněla na kartu s RAWy z obou přístrojů a zkusila je prohnat Lightroomem. K mému překvapení dával při vyšších hodnotách citlivosti lepší výstupy Olympus. A červík pochybností začal zase vrtat. Já se pro změnu trošku povrtala v hlubinách Internetu a zjistila, že autofokus Olympusu je - pokud človek nepotřebuje tracking - dost chválený a taky že pro moje účely by vyhovoval spíše starší a levnější Mark II. I vypravila jsem se dnes po obědě znovu do Megapixelu, chvilku si tam hrála s Olympusem a Lightroomem, zkonstatovala že ty výstupy zas tak famózní nejsou, ale že práce s tímhle přístrojem je prostě fajn a na den si jeden kousek půjčila domů. S tím, že jim zítra buď zaplatím čtyři stovky půjčovného, nebo odejdu s novým foťákem, na který ostatně od včerejška dávají ještě půl třetího tisíce slevy.

Zbytek odpoledne jsem dělila pozornost mezi zákazníky a manuál k Olymu a večer těsně před setměním se vypravila na Strahov udělat pár snímků kláštera a okolí. Tyhle malé Olympusy prý mají výbornou stabilizaci, takže jsem se rozhodla ji rovnou taky vyzkoušet při večerním focení a nevzala si s sebou ani stativ.

Výsledek vidíte na této stránce, pro metadata prozatím musíte navštívit Google Photos. S trochou šikovnosti a štěstí skutečně jde udržet s nestabilizovaným pancakem 14-42mm (ekvivalent 28-84mm u kinofilmu) i víc než vteřina. Autofokus se mi podařilo ochočit. A šum není v porovnání s pět let starým snímačem A6000 nijak extrémní.

Takže je rozhodnuto. Zítra si půjdu pro Olyho...

PS: Lightroom aplikuje na tyhle fotky korekce zkreslení objektivu ať chci nebo nechci. Prostě v RAWu je uložený profil objektivu, tak ho aplikuje. Na jednu stranu jsou fotky korigované, na druhou stranu mi je to ořízne, v rozích roztáhne a navíc soudkovité zkreslení může občas dokreslit atmosféru. A samostatné profily objektivu se mi nepodařilo dohledat.

Adobe mi tím přidělává práci - místo použití jednoduchého škrtboxu budu muset před každým "vyvoláváním" převést ORF do DNG, pomocí ExifToolu z DNGček vyházet profil objektivu a pak se rozhodnout, jestli chci použít korigované ORF nebo nekorigované DNG. Pakáreň... :-(