Zmoklá smrt

Vzhledem k mokrým okolnostem jsme letos upustili od výroby dvou Smrtek různých pohlaví a dohodli jsme se na zhotovení hermafrodita s tím, že ho rychle vyrobíme, ještě rychleji zničíme a pak půjdem vybydlet někoho se suchým bytem.

David se základem Mařeny.

Milášek vyrábí rušišku...

Poprsí bylo tentokrát poplatné skutečnosti, že jsme vyráběli "symbol zmaru". Vyžilá byla, ta naše mrcha...

Vysokoškolský pedagog čtyřikrát jinak.

Čajová pauza. Díky Marku.

Že by burka?

Není to burka, je to ksicht.

Fotek, kde by se David nexichtil, moc nemám...

I mužský pohlavní znak odpovídal "symbolu zmaru". A vejce mu alespoň poďobali černou temperou.

Hotovo!

Vrcholová fotografie.

No řekněte, nejsou roztomilí?

...no, vlastně moc ne.

Denisin polibek smrti.

Ni bažina nás nezastaví...

Právě mě honí smrt.

No a co teď s ní?

Pokus podpálit vejce se setkal s neúspěchem...

... a ani jiné části těla neprojevily sklony k hořlavosti.

O pět minut později...

Tak alespoň popáleniny v obličeji, když už nic jiného...

... a pak rozdupem vejce.

Humanitární pracovník v akci.

Ovšem ta potvora stále drží tvar...

...a odplavat se jí nechce, každou chvíli uvízne.

A tak bylo rozhodnuto, že ji ukamenujeme. ...takže dva štípané, ehm... dva placáky a pytel štěrku... Jen Hanka se rozhodovala mezi kamenováním a bambulováním. Jirka si zatím uprostřed se slovy "na velikosti záleží" připravil svůj nástroj konečné zkázy.

Už plave!

Zásah padesátikilovým balvanem přežije málokdo.

...má to za sebou.

Takže jsme si nakonec přece jen užili pocitu z dobře vykonané práce. Ta už to nerozchodí.

Jen krvelačná Hanka se nemůže vrhu kamenem nabažit. Bohužel jsem již nebyla přítomna závěrečnému pomočení členem pedagogického sboru třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy, takže záběry definitivního rozloučení s Mařenou neuvidíte. Dočajovat, dobalit, rozhlédnout se z vyhlídky a fofrem do sucha!