Vynášení Smrtky (1.4.2001, Unětice)

Tentokrát jsem vytáhla fotoaparát až na místě samém v rámci fotografického souboje s Hankou Bednářovou. Bohužel byla rychlejší, stihla s foťákem uhnout včas...

Tenhle záběr si nikdy nedokážu odpustit a fotím ho pořád znovu a znovu. Ale že je to hezké?

První věc, kterou Andrej udělal, bylo, že vylezl na skálu nad údolím a tam seděl asi hodinu. Vypadal tam jako kombinace mušketýra a náčelníka Apačů.

Příchod opozdilců...

...a likvidace přebytků.

Marek nezklamal a přinesl si čajovnické nářadíčko. Obětavě tam pak po celou dobu vařil čaj a posléze i míchaná vejce.

Nedostatek vejdunků vyřešila Plšice velice rázně: v nejbližší hospodě koupila plato vajec a vlastnoústně je vyfoukla.

Smrtka začíná dostávat první, byť zatím nejasné, obrysy.

Smrťák také. Ovšem zde jsou některé naopak opravdu velmi výrazné už od začátku...;-)

Tvarování smrtčina poprsí.

Například tuhle jsem vám viděl, jak mě vynášeli. Nesli mě na holi k potoku. Já vypadal!
(pan Smrtka v Cimrmanově hře Vizionář)

Tomáš recitoval vynášecí verše ve vytržení tak extaktickém, že jsem ho ani nebyla schopna sledovat v hledáčku. Zde v levém dolním rohu mlátí před obětí hlavou o zem.

Kterak Robert Smrt doběhl.

První setkání hlavních aktérů...

...a jejich první vzplanutí

Polibek smrtí

Zase po dlouhé době jsem si užila převíječe. Následujících několik fotografií bylo pořízeno v rozmezí cca 3 vteřin.

Smrťák bojoval ze všech sil a snažil se alespoň založit požár. Někteří nelitovali ani svých podrážek a jeho nečestnému úmyslu v zárodku zabránili.

Až po zmařeném Smrťákově paličském pokusu nám došlo, že není vhodné poslat jeho zbytky do dáli ještě hořící. Nakonec byla tedy Smrt nejen upálena, ale i utopena.

Plšíku, nech ta vejce plavat!

Budíkova obrana proti pálícímu slunci docházela u kolemjdoucích zasloužené pozornosti.

Tohle by mohla klidně být předloha pro obrázek Adolfa Borna, nemyslíte?

Po vyfouknutí vajec nám zbyla spousta žloutků a bílků. Marek dlouho neváhal a obětoval na jejich zpracování vlastní konvici.

Den jsme zakončili oslavou narozenin u Kokeše (teď se u něj už ničemu nedivím, když se narodil na apríla :-). Bohužel jsem nestihla nabít blesk při gratulaci některých účastníků provedené ve stylu Bossa nova, předání největšího z darů se mi však už blejsknout podařilo...

...stejně jako jeho prohlídku.

A to jest fše.