Šlojíř v Rajnochovicích (3. až 6.6.2000)

Nuže začínáme - ne u Marcely, nýbrž v pražské ulici Na Maninách. Vavřinec se tam pro něco stavoval, zaparkoval svůj koráb silnic a už s ním neodjel. Zde začátek zkoumání proč.

Postupně byly rozebrány různé části automobilu...

...za pomoci chytré knížky se seznamem dílů.

Obvyký pohled během zkoumání - Vavřincovy nohy trčící z pod auta

Kočka zatím sleduje okolí z vozu...

...a posléze i z cesty. Dlužno dodat, že první pokus připoutat ji za vodítko k autu málem skončil stažením vozidla z heveru. Pak už jsme podobné hlouposti radši nedělali.

Blíží se finále...

... a zde je: ukroucená poloosa. Vavřinec s Tomášem posléze odjeli pro novou nápravu, zbytek společnosti odešel na oběd. Poté bylo pět lidí narváno do škodovky Tomáše Kováře Lebdušky a v půl třetí odpoledne (čtyři hodiny po plánovaném odjezdu) zmizelo směrem na Hostýnské vrchy; zbylí dva, tj. Vávra s Jirkou Sládečkem, se dali do výměny nápravy. Skončili někdy v devět a v půl čtvrté ráno nám bušili na okno Marceliny chaty. Nikdy bych nevěřila, že podobná oprava jde udělat jen tak na ulici.

Marcela s Tomášem relaxují po příjezdu.

Stěny Švarcovic chaty zdobí různé předměty, některé dosti morbidní. A to jsem ani nevyfotila vycpaného tetřeva s kloboukem!

Následujícího dne jsme se po dlooouhatáááánském rozhodování, co vlastně podnikneme, vypravili do kopců za chajdou.

O nějaký ten metr výše se vedle cesty objevila jakási pidipřehrada se zajímavě tvarovanou výpustí. Tomáš s Jirkou se nakonec svlékli do spodního prádla (podotýkám, že Tomáš žádné nenosí) a odtokovou rourou do té výpusti vlezli...

Vrcholová fotografie - oběd v hospodě, jejíž jméno si již nepamatuji. Po zdolání pustých lesů v Hostýnských vrších jsme totiž narazili civilizaci v podobě silnice, několika domů a restauračního zařízení.

Strašlivý škleb slečny doktorky.
Jirka v pozadí se nejspíš snaží uvést její xichtík do inteligentnějšího designu.

Anketa: čí jsou to nohy?

Další kus do sbírky strašlivých šklebů.

Odesílání Jiříka zpět do Prahy do práce začalo šílenou jízdou přeplněnou Škodou 1202 (já seděla v kufru) a pokračovalo na rajnochovickém nádraží. Jirkův odjezd jsem nevyfotila (na poslední chvíli mi tam vlezla průvodčí), ale poměřování dvoumetrového Vávry s dívčí částí souboru se mi blejsknout podařilo.

Následovala čtvrthodinová strašlivá pařba v jedné z rajnochovických hospod. Hráli tam hity 80-tých let a díky tomu poloprázdná restaurace zažila, co dokáže náš taneční soubor vykonat během velmi krátké doby...

Nakonec jsme raději odjeli dříve, než nás stačili vyhodit, a v teple domova rozjeli neméně vzrušující zábavu v podobě Člověče nezlob se.

Krmení dravého Vávry.

Druhý den před polednem - příprava kovářských řízků.

Tomáš je bedlivě sledován Kočičími zraky.

Kromě hromady masa Tomáš ráno ulovil i větší množství hub. Zde příprava dalšího chodu z ptačí perspektivy...

...zatímco Eva vypadá, jako by se chystala spáchat harakiri.

Co se vám stalo, slečno inženýrko?

Tato fotografie nakonec skončila na hančině novém občanském průkazu. Stačilo zblbnout úřednice :o)

A další tlamy do sbírky...

Celou sérii zakončíme pokusy s vlasovým porostem. Přítomné dámy byly majitelkami poměrně slušných hřív a tak někoho napadlo, že bychom mohli vyzkoušet, jak by takové vlasy slušely ostatním.

Marcela rozhodně není zrzavý tip...

...stejně jako má Eva daleko do černovlásky.

Zato Vávrovi sluší snad fše.

Marcele sice zrzavé vlasy neslušely, ale jako muslimka by se možná uživila. Koneckonců dělá ten břišní tanec...