Ploučnice 2000 (4. až 8.7.2000)

Tak to je první ráno. Ještě jsme netušili, jak dlouho budeme čekat na další účastníky.

Někdo čekání řešil i prakticky.

Nějaký domorodec vypustil na naši (nebo na svou?) louku koně a kobylku. Byli mazliví a zvědaví.

A furt nejdou...
Aktivní jedinci se pustili do fotbálku. Do nás všech se pustil déšť. První den nebyl z nejsušších.

Tábořiště - večer se nám vyčasilo. Tam, co sedí ti mladí sympatičtí lidé, posléze vypukl požár. Benzinové vařiče mají své kouzlo.

Tady pomáhám Pavle udržovat oheň pod ešusem. Jáchym mě za to poctil čestným titulem "Baba fukéř".

Buďto nad tábořištěm proletěli ufoni a nebo projel vlak. Tábořili jsme těsně vedle železničního mostu.

... a pohledem na tohle(!) nám začal nový den.

Někteří cestující z vlaku nám i mávali. Pravda, moc jich nebylo. Tato fotografie mi vysvětlila proč.

Večer na novém tábořišti. Přijel majitel louky a nejenže nás nevyhodil, dokonce bodře zažertoval: "To tu máme dneska brigádníků!" A takhle to dopadlo.
To je ovšem poslední foto, které stihla Jana na delší dobu udělat. Pak už byla nucena zabývat se svým rozbouřeným trávícím traktem. A tak zatímco jedni popíjeli u ohníčku, Jana jim obětavě dělala Boha kocoviny...

Sobota ráno - přes úporný déšť, který zpochybnil vodotěsnost některých stanů, se našli odvážlivci, kteří dojeli až do Benešova, kde jsme jim drželi místo v hospodě.