Už nějakou dobu jsem si říkala, že by mě zajímalo, jak byl vlastně řešený průtok Brusnice pod hradbami na Hradčanech a co z těch hradeb vlastně zbylo. A tak jsem se tam včera odpoledne vypravila. O Brusnici jsem nezjistila nic, už je důsledně zkanalizovaná, ale prolezla jsem si přístupné části hradeb seshora i zespoda od desáté až po čtrnáctou baštu, na Novém světě pak zašla do Horní Lumbeho zahrady, do uliček za Loretou, které jsem dosud vždy míjela, i na zahradu Černínského paláce - a ještě si před západem slunce stihla proběhnout nejméně frekventovanou cestičku ve Velké strahovské zahradě a zkusit, jestli nejde vylézt na hradby za Strahovským klášterem (bez porušení zákazu vstupu podle všeho ne).
Pod desátou baštou. sv. Františka Borgii.
Rybníček Šance je jediné místo poblíž hradeb, kde se Brusnice dostane na povrch. Přítok ani odtok vidět není.
Po bývalém vojenském hřbitově na Hradčanech zbyly jen stély zasazené do hradební zdi u jedenácté Kamenné bašty.
Pod Kamennou baštou.
Svatý Vít od tramvajové zastávky u rohu bašty svatého Benedikta.
Pohled z dvanácté bašty Panny Marie k třinácté baště sv. Benedikta. Bašty samotné bohužel přístupné nejsou, na jejich pozemcích hospodaří úřady.
Na hradební zdi nad podzemním průtokem Brusnice.
Historická linka 23 minula Kamennou baštu, přejíždí Brusnici a podél hradební zdi míří k baště svatého Františka Borgii.
Na schodech k Novému světu...
V Kapucínské.
Věž kostela sv. Jana Nepomuckého z Kapucínské.
Jížní průčelí kostela Panny Marie Královny andělů z Loretánského náměstí.
Oranžerie na zahradě u Lipavského.
Svatý Jan Nepomucký v konjunkci se svatým Vítem.
Ve vřesu u Malého Černínského paláce se urodily dýně.
Žluté světlo západu slunce mě odlákalo do Úvozu.
Cítím, že se blíží listopad...
Z nejnižšího místa Velké strahovské zahrady k nejvyššímu místu Petřína.
Pohled z promenády Raoula Wallenberga k průčelí Arcibiskupského paláce.
Mezi osmou Špitálskou baštou a sedmou baštou sv. Norberta.
Přidat komentář